Vážená redakce,

v posledním čísle Vašeho periodika vyšel text Lukáše Senfta o mé knize Antialkorán. Nejasný svět T.H. Nemíním se zdržovat polemikou nad poznámkami typu „Ouředník pábí o propastné hlubině mezi arabským světem a evropskou civilizací“ nebo nad podivnou domněnkou, že islámskou kulturu považuji za „primitivní“ (v knize říkám pravý opak). Text Lukáše Senfta je veden v lyricko-svazáckém duchu a v logice, kterou já nesdílím: je nevhodné vyslovovat úvahy, které by mohly být zneužity politickými či ideologickými protivníky – v daném případě „národovci, křesťanskými fundamentalisty a pravicovými populisty“. (Před nějakými 80 lety bylo v téže logice nevhodné kritizovat Sovětský svaz.) Konečně fakt, že Senftův výpad je koncipován ad hominem, pouze ilustruje mechanismus starý jako svět, či přinejmenším moderní svět: rozpínavost ega si žádá obětí z předchozích generací, a čím je to oběť nečekanější, tím radostněji ego bobtná.

Musím se však ohradit proti následující pasáži: „Ouředník si totiž v esejích vymýšlí a překrucuje fakta. Když například zpochybňuje Halíkovo /.../ tvrzení /.../, využívá Ouředník studii Institutu Montaigne. Z ní prý vyplývá, že třiapadesát procent muslimského obyvatelstva ve Francii se vnímá buď ‚mimo (25 %)‘ nebo ‚v opozici (28 %)‘ k francouzské kultuře, nebo také to, že osmadvacet procent muslimského obyvatelstva pokládá právo šaría za morálně nadřazené zákonům Francouzské republiky. /.../ Zmíněný Institut Montaigne sice vydal analýzu ‚A French Islam is Possible‘ zaměřenou na ideové hodnoty muslimského obyvatelstva, ta ale vyznívá dosti odlišným způsobem.“

Nevím, co Lukáš Senft nazývá „odlišným vyzněním“; posílám tudíž přes WeTransfer zmíněnou studii v jejím původním francouzském znění. „Z ní prý vyplývá...“ Prý vyplývající procenta figurují na straně 22, kde autoři dělí muslimskou populaci do tří skupin: 46% tvoří jedinci „integrovaní“ či „v závěru integračního procesu“ do francouzské společnosti; druhá kategorie (25%) zahrnuje „velmi zbožné“ muslimy, kteří si žijí po svém, ale nestaví se proti zákonům republiky, třetí (28%) „sdružuje muslimy, jejichž hodnotový systém je v jasné opozici k hodnotám republiky.“ Odtud tedy pochází mé odlišení mezi „mimo“ francouzskou kulturu a „v opozici“ k francouzské kultuře. Ostatní statistické údaje, které cituji v Antialkoránu, najde i nepozorný čtenář ve studii o něco dál.

A nyní o tom, jak Lukáš Senft uvádí na pravou míru překroucená fakta. „Například dvě třetiny muslimů věří, že sekulární stát umožňuje svobodu náboženského vyznání,“ píše Lukáš Senft.

Leč ouha, o dvou třetinách muslimů, kteří věří atd., není nikde ve studii řeč. Obrat „souhlasit s myšlenkou, že laicismus umožňuje svobodně praktikovat své vyznání“ tu padne jednou (str. 21) – a týká se 18% muslimů. Trvá-li Lukáš Senft na svých dvou třetinách, ať upřesní stránku, kde se toto tvrzení nachází; pokud toho není s to, ať se omluví čtenářům Tvaru a zpytuje své publicistické svědomí.

S pozdravem
Patrik Ouředník

Studie Institutu Montaigne je k dispozici zde. Upozornění: tiskem vydaná studie (září 2016) obsahovala 134 stran, mezitím rozšířená verze na internetu jich obsahuje 188. Stranám 21-22 tu k dnešnímu dni odpovídají strany 26-28.