{{Jazyk český, Jungmann, newspeak a plyšák}}
Rozhovor s Ladislavem Vereckým. {Magazín Mladé fronty dnes}, 29. 12. 1994.
{Od roku 1984 žije v Paříži. O to víc se věnuje českému jazyku. Kromě celé řady překladů z francouzštiny do češtiny a naopak mu vyšlo dosud sedm knížek včetně opravdových lahůdek pro milovníky naší řeči:} Šmírbuch jazyka českého {je naším jediným moderním slangovým slovníkem, kniha} Aniž jest co nového pod sluncem {pak objevuje fráze a obraty bibiclého původu v různých formách živé češtiny. Patrik Ouředník také dokáže předvést živé i mrtvé formy jazyka v akci. Nevyužít této jeho ojedinělé schopnosti by byl hřích. Tématem následujícího rozhovoru je čeština. Ovšem téma zde není oddělitelné od formy: každá otázka vyžaduje odpověď jiným jazykem.} L.V.
----
{{Kdesi jste řekl, že čeština přestává být jazyk „sdělný“ a stává se jazykem „tušeným“. Co jste měl přesně na mysli?}}
„Sdělný“ znamená „který může být sdělen“, „tušený“ to, co jsme vytušili, nebo se domníváme, že jsme vytušili. Čeština je jazyk navýsost bordelický a fakt, že jím mluvíme čím dál instinktivněji, vede k tomu, že říkáme slova, aniž bychom byli s to je přesně definovat. Což pak vede k druhé fázi: náš společník informaci neanalyzuje, nýbrž uhaduje; třetí a poslední fáze je pak logicky obšírné vysvětlování, „jak jsme to vlastně mysleli“. Tenhle jev znají samozřejmě všechny jazyky, ale v češtině dosahuje naprosto obludných rozměrů, stejně dobře v mluveném jako v psaném projevu. Čeština je jazyk veskrze lexikální – podle některých statistik představuje jazyk s nejširší slovní zásobou v Evropě – a čím větší hojnost slov, tím větší emocionální náboj. Příznačné pro češtinu je pábení, což znamená, že informaci přenášíte na emocionální, nikoli racionální úrovni – a posluchač si dle chuti něco přidá, něco odebere. Budu-li vám líčit zábavnou historku s dostatečným množstvím konkrétních údajů, budete chápat, co vám říkám, vycítíte a priori způsob, jakým se svými slovy nakládám. Ale pokud spolu budeme chtít hovořit na obecnější, abstraktnější úrovni, budeme si muset napřed sdělit, co kterým výrazem každý z nás rozumí, a v pětasedmdesáti procentech případů zjistíme, že dotyčné slovo nechápeme tak docela stejně. A k tomu, co si člověk sám pro sebe formuluje v pěti vteřinách, budeme potřebovat deset minut výkladů a vysvětlování. Načež velmi příznačně skončíme tím, že pro označení abstraktnějších pojmů sáhneme k cizím slovům – přestože většina z nich má české protějšky.

----
{{Respektive ekvivalenty...}}
Potažmo náhradu. Tak jest.
----
{{Proč jste se začal zajímat o argot?}}
To bylo vzájemné. Padli jsme si do oka.
----
{{Kdo vlastně mluvil argotem?}}
Kotoko kosmebyko kosiko kopřednako kolimuseko kovatdefinoko, kocoko kojeko kotoko kogotarko.
----
{{Ach tak. Tedy jinak: odkud jste bral inspiraci?}}

Život je plnej klábosu a lidi maj šprechtu jak vopice chcanek. Stačí vetcho začouhat; jeden třeba hamotí že má u prdele sonyboje, druhej že bude muset dát palici než mu stará chuchne na škundr a dá křidýlka, třetí že se na to vysere a veme pádlo, štvrtej že mu zahlo v marklandech a co prej má dělat, pátej že to vyšije a tu koroptev překlopí, šestej že se jí vychčije na čáru, sedmej že ho chtěj křapíci přibít na zeď a že dá pali. A tak dál.
----
{{Jak mluvili ti ostatní?}}
Mnozí soudili, že na prázdná slova není vhodná doba, neboť náležejí minulosti, a že jde především o to, zajistit upevnění životních jistot poctivou a efektivní prací: vždyť budoucnost naší země ležela jen a jen v našich rukou. Jistá část mládeže, na niž jsme možná nedokázali včas vhodně působit, se však nechala svést k výstřelkům, ano i jazykovým, ke kterým je nabádaly deklasované živly a jiné choré výhonky naší společnosti.
----
{{Mluví a píše se dnes jinak?}}
Ano. Provedli jsem tlustou čáru a smysluplně otevřeli otázku jazyka. Je to nicméně ambiciózní projekt. Máme hodně fanů a sympatizantů, ale i lídrů. Chtěli bysme se zviditelnit legitimním zorganizováním komfortního summitu v kratším časovém horizontu. To je nutné, pokud si chceme zvednout jméno a uskutečnit žádoucí image.
----
{{Máme dnes nová Pravidla. Co je pravdy na tom, že nám jejich autoři chtějí vzít kořeny?}}
To gest w skutku problema. Gazyk co nářadí mluwy gest bytečný orkán, z něhož příčiny národa složeny gsau: každičký náš skutek národní od bytečného složenj gazyka našeho půwod béře a má. Nowičká tato prawidla mi přiznáwám přimotala hlawu. Wšecky ty cursusy, junky, kyochky, beefsteaky a genrowé po nowé spůsobě gsau w prawdě poličkem celičkému národu tak řka potměluským. Ach auwej! Wlasy sobě trhati by se žádalo.
----
{{Nejste trochu schizofrenní?}}
To je dost možné. Podle dr. Martina Hyblera trpím akutním paranoidním bludem, nenacházeje forkludovaný signifiant, a vzhledem k dané nemožnosti identifikačních obsazení se pak logicky utíkám k obsedantnímu zmnožování lingvistických pseudostruktur.
----
{{Od sbírky argotismů jste rovnou nohou přešel ke sbírce biblismů. Co byste si přál, aby vám Bůh řekl, až před ním jednou stanete?}}
T jst v? T bd njk mlk.
----
{{Jak byste charakterizoval svou první sbírku poezie?}}

Jde o sbírku cudné, ale i exaltované lyriky, něžné i syrové, jinošsky zajíkavé i pateticky vznosné, beatnicky rozcuchané i teple lidské, moudré, pokorné i hrdé, nikdy neukojené.
----
{{Platí ještě přísloví „Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem“?}}
W zhahdnehm przheepad’yeah. S tyeem sme doefahm yedknow provzhdy skontzovally. Sammettowah revvoloottze smettla historitzky przhekkonnanneh nahzory a ookahzalla tzellehmoo swietoo, czehho sme mi Czeshi skhoppnyi. Khtzemmelly nynnyee zweetyezit w tvrdehm concurrentchnyeem boyi, mooseeme beat neoohstoopnyee. Drzheeve czy pozzd’yeyi se boode moossett swiet naootchit czessky.