Mladá fronta dnes (Radim Kopáč)

Publié le pátek  27. dubna 2012


Tvrdošíjný pokušitel slova Patrik Ouředník

Radim Kopáč

Mladá fronta dnes, 15. 12. 2004


Patrik Ouředník (1957), český a francouzský spisovatel a překladatel z francouzštiny, žijící ve Francii od roku 1985, zaujal zdejšího čtenáře už počátkem devadesátých let svým slovníkem nekonvenční češtiny Šmírbuch jazyka českého. A přitahuje stále. Jednak svou jazykovou náročností a stylistickou vytříbeností, která se ve zdejším kontextu zaplaveném bulvární plytkostí stává stále víc neobvyklou, jednak soustavnou žánrovou proměnlivostí.

Ouředník, v mládí aktivní šachista, oživuje a vtahuje do svého původního i překladového díla překotnost a objevnost avantgardy. Jeho tvorbu, ve které najdeme jak jazykovědné a esejistické práce, tak sbírky poezie a prozaické tituly, pastiš či dokonce pohádku, můžeme přirovnat k estetické mlýnici, v níž jsou na různé způsoby promílány ozvuky patafyzických a dadaistických akcentů mystifikace a komiky, surrealistické jazykové představivosti nebo experimentálních postupů, které okysličovaly světovou i zdejší poezii především v šedesátých letech minulého století.

Souběžně Ouředník tyto estetiky preferuje také ve své překladatelské činnosti: českému čtenáři tlumočil mimo jiné knížky Alfreda Jarryho, Jacquesa Vachého, Henriho Michauxe, Raymonda Queneaua, Borise Viana nebo Samuela Becketta.

Nakladatelství Paseka, které se v roce 2001 ujalo edice Ouředníkovy původní tvorby, představilo autora prozatím dvakrát jako prozaika. Poprvé knihou Europeana, mystifikačně laděnými „stručnými dějinami dvacátého věku“, jak zní podtitul svazku. Tento beletristicko-esejistický titul, který subjektivním sítem prosívá soukromé dějiny jednotlivců i obecnou historii euroamerické společnosti, byl v soutěži Lidových novin oceněn jako kniha roku 2002.

Poté Paseka přišla s Ouředníkovým experimentálním pásmem Rok čtyřiadvacet. Progymnasma 1965-1989. Jde o soustavné vzpomínkové návraty k dětství a mládí, které autor prožíval v šedesátých letech a za následné normalizace v Praze.

Před několika dny Paseka dodala na knihkupecké pulty výbor z Ouředníkovy poezie, svazek Dům bosého. Je — jak čteme v ediční poznámce — „výborem ze dvou předchozích sbírek Patrika Ouředníka, Anebo (Volvox Globator, 1992) a Neřkuli (Mladá fronta, 1996), doplněným jedenadvaceti dosud nepublikovanými texty“.

Dům bosého svádí do jednoho svazku Ouředníkovy celoživotní autorské i překladatelské tvůrčí zájmy a vášně: zájem o jazyková a stylistická cvičení, hru a experiment, sympatickou posedlost odlehčovat psaní komickou reflexí a knihu jako celek zahalit do jemného oparu mystifikace – protože „je doba na ty čachry“. Čtenář s autorem vstupuje do labyrintu, v němž ze všech stran zní hlasy ze současnosti i z minulých století, z rozmanitých kultur i společenských vrstev, hovoří se tu knižně i slangem, lyricky i expresivně, útočně i konejšivě.

V Domě bosého se polemizuje s lingvistickými kánony a akademickými představami o jazyce: parafrázují a ironizují se tu banální civilní dialogy, zprávy z tisku, stenografické lékařské záznamy nebo zprávy z černé kroniky, jinde zas nasloucháme intelektuálním anekdotám, etymologickým spekulacím, raportům a varováním, apokryfům, svéráznému pojetí a výkladu mýtu či pohádky a tak podobně.

Ouředník je spisovatel možností: dravý a razantní, sugestivní a tvrdošíjný pokušitel slova. [...]


Navigation

Articles de la rubrique