Histoire de France † À notre chère disparue
Dějiny Francie † Naší drahé zesnulé
Éditions Allia, Paris, 2014.
Česky in Souvislosti, 1, 2016
II
Pan řídící nám vysvětlil, jak vznikla Francie. Málokdo ví, jak k tomu došlo.
Římané přepadli Galy. Galové udatně vzdorovali, ale Římané, protože byli civilizovanější, zvítězili a podrobili si Galii.
Galové, Římané a Frankové byli přičinliví a bystrého ducha.
Později vynalezli Francouzi Dvornost a Revoluci. Chrabře se bili proti nepřátelům Národa, avšak vycházeli také vstříc tužbám žen.
Ženy ve velkých městech kdysi vyjadřovaly své tužby tak, že upustily kapesníček s vyšitým monogramem. Muž jej chvatně zdvihl, a než pláténko vrátil majitelce, vštípil si spěšně monogram do paměti. Některé ženy dnes namísto „hry s kapesníčkem“ prý raději klopýtnou o obrubník a padnou muži svého srdce do náručí.
Odvaha a úslužnost jsou hlavními rysy Francouze, ať žije na venkově, v malém nebo velkém městě. Vždy připraven si to „vyříkat“, a je-li nutno bránit se nepříteli, nejedná „v rukavičkách“.
Burácení děl zvěstuje počátek bitvy. Francouz se přískoky blíží k nepříteli. Pobočníci přebíhají sem a tam. Boj zuří. „Chladnou krev a pevnou ruku!“ volá setník. Osud kolísá mezi jednou a druhou stranou. Každý nyní bojuje „na vlastní pěst“ a nikoho nešetří. Již se nestřílí z pušek; nepřítele je nutno probodnout bajonetem nebo jej umlčet ráznou ranou pažby do hlavy. Po Římanech tak do naší vlasti vpadli Němci, zavilí nepřátelé Republiky a Bratrství. Vyplenili spřátelené země, avšak tam, kde povstaly naše šiky, „se zlou se potázali“.
Učitel o válce a míru říká: „Mír přináší bohatství, válka bídu. To ví přece každý.“ A říká: „Kéž by národy namísto řinčení zbraní hodlaly utkat se v souboji ducha a vydobýt si palmu vítězství ve střetu idejí. Z takového boje by Francie vždy vyšla vítězně, neboť v hlavách Francouzů víří touhy i myšlenky.“
Francouzští mužové mají ráznou mysl, francouzské ženy ji mají spanilou. Tak je možné nalézti soulad v mysli národní.
III
Loňského roku se nás několik vypravilo do Paříže, hlavního města Francie. Pobyli jsme tam celé tři dny. V Paříži se nacházejí největší knihovny a nejkrásnější muzea na světě. Výtvarná díla jsou k vidění v galeriích. Někteří návštěvníci galerií však soudí, že vystavená díla již nesou stopy jistého úpadku v umění.
V Paříži jsou mnohé významné památky, ale i pohodlné, vzdušné, praktické stavby moderní. Káva a jiné nápoje se popíjejí v kavárnách, kde lidé čtou noviny, hrají biliár a hovoří o pokroku a moderní době. Snídá se, obědvá a večeří v restauracích. Světlé či tmavé pivo si lze vypít v pivnicích. Člověk zavolá: „Číšníku, jedno pivo!“
Lázeňská zařízení nabízejí teplou lázeň všem, vodní či parní.
Neznáte-li cestu, optáte se městského strážníka. Řeknete například: „S dovolením, pane strážníku, kde je prosím radnice?“ Strážník odpoví: „Pořád rovně.“ Nebo: „První či druhou ulicí nalevo, napravo.“ Nebo: „Přejděte přes toto náměstí, přes tento most, a zeptejte se jiného strážníka.“ Slušnost velí poděkovat: „Děkuji, pane strážníku.“
Paříž skýtá různé dopravní prostředky. V omnibusu lze vyjít nahoru na „imperiál“ anebo zůstat „v přízemí“. Ženy cestují na imperiálu. Proto tam bývá i více mužů.
V posledních letech se hlavního města zmocnila nová vášeň, jízda na bicyklu, což je stroj složený ze dvou kol, dvojice „pedálů“, řídítek a řetězu umožňujícího plynulý pohyb. Jedná se prý o příjemný a současně i hygienický způsob trávení času. Existují také dámské bicykly.
Pařížanky jsou lehkomyslné, ale uhlazené a ušlechtilé rasy. Tak to stojí v knize, kterou si Marcel před naší cestou zakoupil od podomního prodavače. Jmenuje se Francouzské ženy: zvyky, odívání, účesy, domácí a zemědělské práce. Pařížankám je zasvěcena poslední kapitola. Jejich oči se blýskají, tváře temně se rdí, rty se šelmovsky usmívají a nohy jsou přichystány k poskoku.
Já jsem od prodavače odkoupil tři romány: Proklatec, Mnich a Za temných nocí. Proklatec je o městském písaři, který nechtěl zmírat v prachu své kanceláře, a prchl do hor.
K tomu, aby se bicykl uvedl do chodu, stačí uvést pedály do otáčivého pohybu. Poté je nutno udržovat směr pomocí řídítek, které se stáčejí na tu stranu, k níž se stroj naklání, a tak se docílí rovnováhy.
Čistotu v ulicích zajišťuje pravidelné zametání: během dne je vykonávají metaři a metařky, v noci mechanické metací stroje. Dělníci jsou v Paříži méně četní než v jiných velkých městech, v Lyonu, Limoges nebo Clermont-Ferrandu. Mnohdy se obluzeni alkoholem toulají bezcílně po ulicích nebo doma tlučou manželky.