Výstražné příběhy

Publié le pátek  25. dubna 2014
Mis à jour le sobota  17. prosince 2016

Výstražné příběhy

Souvislosti, 3, 2013


 Milosrdná lež

V obci Chlístov přišel ku hospodě neznámý pacholík a pravil, že je sirota, a žádal šenkýře o trochu vody. Ale šenkýřův kluk Ondřej to uslyšel a pravil rozlíceně: „Příšerná lež! Mlč a zatni zub, sic ti hned kámen do hlavy vrazím.“ Pacholík pravil: „Ba, smutná pravda je to,“ a zaslzel. Chlapům v hospodě ho přišlo líto a pravili šenkýři: „Tondo, dej mu napít.“ Ale když šenkýř nabral vodu do plecháčku, kluk Ondřej mu vyrazil plecháček z ruky. Tu se šenkýř také rozlítil a Ondřeje zabil pěstní ranou. „Ba,“ pravili chlapi, „jaký kluk, takový táta, oba zuřiví jako čert. Že pánbů takové pokolení dopustil.“ A sirota plakal a slzy se mu řinuly po límci. A tu sešla do sálu šenkýřka, a když seznala, že kluk Ondřej se již ani maličko nehýbe, neboť je dočista mrtvý, běžela na dvůr pro sekeru a šenkýře jí ťala do zad, a cestou zabila i toho uplakaného sirotu. „Povedená rodina,“ řekli chlapi. Ale protože na šenkýřku si mnozí z nich dělali zálusk, řekli četníkům, že to byla nešťastná náhoda, že šenkýř upadl nazad na sekeru, když předtím zabil pacholíka a uklouzl po krvi, a kluk Ondřej že se skácel dočista mrtvý na podlahu, když to uzřel. A tak milosrdná lež uchránila pohlednou šenkýřku před šibenicí.

 Nedbalá hospodyně

A ve vsi Radotíně strčila jedna hospodyně do kamen manžela, který ji o večerech bil a s potěhem po světnici pronásledoval, když ho předtím lektvarem uspati myslela; avšak manžel prvními plameny probuzen čelesnem vylítl a v hroznou bolest uveden vzhůru na doškovou střechu pádil a tam se v zuřivosti válel a koulel a otíral, až z vlasů uhélek řeřavý vytřepal, a zasvítiv žalostným svitem pojednou celý dům byl v plamenech! A tu povstal vítr a celá obec plápolá! Lidé nestačili ani nábytek z domů vynésti, a i množství dítek k chůzi a úprku ještě nezralých. A když druhého dne tázali se lidé rozhněvaně: „Kdo zapálil? Kdo nás na bídnou žebrotu přivedl?“ Inu! Nedbalá hospodyně je toho příčinou, která sic silný věchet v kamnech podpálila, ale čelesno řádně neuzavřela!

 Mlsná snacha

A jiná hospodyně z Těchonic pozorovala, že jí snacha do sklepa na uzeninu chodívá, a umínila si, že ji za to potrestá. „Jen počkej,“ myslela ona potají, „však tě na slaninku přejde chuť.“ A když šla snacha po schodech, strčila ji do pytle, zatopila silně v kamnech, načež vytáhnouc snachu z pytle dala nebohou do trouby. Po chvíli soudíc, že jest snacha již upečena, otevřela troubu, avšak nastojte! Rozvzteklená snacha na svou tchyni rázem z trouby vyskočila a zuby do tváře jí zaťala. A než se hospodyně stačila vzpamatovati, bolestí pološílená snacha vrhla se na své dítě, které nic netušíc pokojně oddechovalo v kolébce, příšerně je pokousala, načež vyskočila oknem a uprchla do lesa. Dítě s pokousaným krčkem v malé chvíli umřelo a i hospodyně v několika dnech v hrozné nemoci skončila, neboť známo jest, že lidé přílišnou zimou neb přílišným horkem snadno zběsnějí a vzteklinou sebe i jiné nakazí, a snachu našli po šesti dnech zarudlou a bez života v hromadě šišek. Kdo rád mlsá, snadno smrt sobě i jiným přivodí!

 Nerozvážný chlapec

A v Zámyšli jedna zlostná hospodyně nastrojila jednou zrána škopek velmi vroucí vody, aby opařila psíka, který jí do kuchyně vbíhával a hrnce chvatmo olizoval, ale bystrý psík zpozorovav škopek rychle nazpět utíkal, a hospodyně rozhorleně hnala se za ním, aby vodu naň vylila. A tu jí do cesty vběhl synek, který též za psíkem upaloval, aby si spolu hráli. A v tom okamžení vychrstla hospodyně vroucí vodu synkovi na hlavu i tělo. A synek dočista oslepl a vrhl sebou na zem a polámav si hlavní kosti více vstáti nemohl, a psík utekl do vesnice, aby si našel jinou, méně zlostnou hospodyni. I v spěchu dbej na opatrnost, a chceš-li si s psíky hráti, bezhlavě za nimi neběhej!

 Nerozvážný učitel

A jistý učitel z Chřepic největší rozkoš v tom nacházel, že jemu svěřeným žáčkům, neměli-li úkoly vzorně provedeny, oči ostrým klacíkem vypichoval. Až jednoho dne zvečera, vraceje se z města domů a libuje si ve své zlobě, že nový pár nevinných očí vypíchal, začaly nad temenem blízkého lesa hrozné černé mraky vystupovati a z pole spěchajícím vesničanům strašnou bouři zvěstovati. A vtom vítr, blesk a hrom jakoby z plných měchů zuřiti příšerně počaly a zakrátko všechny chalupy zatopeny byly. Nebozí lidé lomíce rukama přičinlivě vynášeli, co kdo měl nejdražšího, peřiny, nářadí, konvici či robátko. Učitel též ku svému domku vrhl se jako zběsilý, avšak tu příval rázem s hrozným praskotem bydliště učitelovo rozvalil a tělo jeho odnesl kamsi do černé mrákoty! Marný byl jeho nářek i povzbudivé volání vesničanů! Před bouří domů se nevracej, můžeš-li přespati v učitelně!

 Jiný učitel

A jiný učitel z Modřejovic trápil svou starou kuchařku, která již chorobou postižena nemohla tak dovedně vařiti, tím způsobem, že jí uvazoval silný motouz kolem pasu a odtáhnuv ji na břeh řeky, do vody ji házel a díval se, jak po vodě plyne. A když uplavala tak daleko, že se motouz natáhl, přitahoval ji mokrou na břeh zpátky a opět do vody házel, nakloniv se přitom zvědavě, aby trápení staré kuchařky lépe mohl pozorovati. Až jednou přišla velká a zuřivá voda a motouz se napjal tak, že na břehu zakolísal; a v tom se motouz přetrhl a učitel pozbyl rovnováhy! Spadl do vzedmutých vln volaje o pomoc, avšak nadarmo; řeka jeho volání přehlušila a zakrátko vyvrhla obě mrtvoly na břeh. I poklidná voda může se někdy v rozlícenou samici proměniti!

 Nakažený čeledín

A jistý hejtman na zámku v Krotějově míval v obyčeji místního čeledína denně třískati prutem z lísky, mnohdy i přes hodinu. Opětovným bitím nabyl však čeledín smělosti a jednoho dne, jakmile hejtmana na dvoře spatřil, vrhl se naň a silně jej kousl mezi palec a ukazovatel levé ruky. Hejtman přikázal čeledína do kozelce svázati a odebral se do úřadovny a pracoval po celý den jako obyčejně, vyplniv zadaná lejstra. Zvečera však neměl chuti k jídlu, počala ho zimnice drobiti a v levém rameně cítil nezvyklou bolest. Bez jídla ulehl, když byl předtím vzal rum pro velké pocení, avšak druhý den byla již celé ruka až k rameni oteklá a vřelá. Poté objevily se po ruce jakési modré skvrnky, až se jedna nad jiné nalila, oteklá se provalila a hojnost smrduté krve z ní vyprýštilo. A poté i jiné boule po ruce naskákaly, pukly a notně hnilobně zapáchaly, a hejtman umřel v bolestech zanechav po sobě vdovu a šestero nezaopatřených dítek. A čeledína pak pátrajíce po důvodu smrti lékaři celého rozřezali a navrtavši do ulámaných jeho zubů dirky zjistili, že v nich právě nákaza se v podobě divného namodralého rosolu nacházela. Chraň se nákazy a před čeledíny měj se na pozoru!

 Opovážlivý hospodář

A blíže dědiny Slabce jeden hospodář z plotu vyňav tyčku chtěl jí bíti manželku pro nepočestnost. Rozrušená manželka vylezla na vysokou jedli a volala dolů: „Ó, již na vyšší stromy jsem vyšplhala jsouc lehčí než ty!“ Hospodář se však na strom chystal rázně, ač bylo patrné, že bez nebezpečenství života naň vylézti nebylo lze. A vskutku, jak se opovážlivec vyšplhal do vyšších větví a strojil se manželku jednou rukou za kotník uchopiti, smekla se mu druhá a on vrávoraje upadl na spodní větev, která hospodáře neudržíc zlomila se v půli, zatímco jiná větev mu projela břichem! Hospodář na ní v strašlivých bolestech visel a křičel, aby se mu ku pomoci přispělo, a sběhnuvší se lidé jej i s větví sejmuli a domů donesli, zatímco manželka opatrně slézala z jedle na zem. Hospodář pak v malé chvíli ducha vypustil a ovdovělá manželka běžela ku svému milenci, aby jej za muže pojmula. Tak jako lehčí předmětové plují po vodě, zatímco těžší ke dnu klesají, tak i lidé různé váhy různý osud mívají!

***

Za uvedené příběhy autor nepřímo vděčí Horlivému a veselému budíčku v rodinách křesťanských, který nákladem knihkupců Nitsche a Grosse vydával v Brně v letech 1856–1858 Beneš Method Kulda, duchovní správce v moravsko-slezské ochranitelně pro mládež mravně zanedbalou.

© Patrik Ouředník