Příhodná chvíle, 1855

Publié le úterý  28. února 2012
Mis à jour le sobota  17. prosince 2016

Příhodná chvíle, 1855

Torst, 2005


Právo první, druhé, třetí. Práva! Jakým právem mi kdo chce udělovat práva?

Člověk se rodí svobodný, ale všude je v okovech, říká Rousseau. Jistě. A dál? Nastolení nového řádu, tyranie lůzy. Krvelační hlupáci, kteří se chápou jakékoli záminky, protože postrádají jakýkoli důvod, hrdlořezové, kteří tvrdí, že chtějí odstranit nepřátele lidu, a vraždí nejlepší z jeho řad, zloději, kteří plení veřejný majetek ve jménu národních statků, paliči, kteří hovoří o domobraně a pustoší zemi. Jedinými neprokrytci té doby byli opilci: prohlásili, že mají žízeň, a narazili kdejaký sud. Važme si opilců za jejich přímost a střežme se vrahů, jimž je revoluce heslem. Važme si opilců za jejich nejistý krok; kdo vrávorá, nevraždí.


Svět je holé šílenství. Člověk se rodí v okovech. Do světa zášti a zla. V chladu – hledá si cestu za hnitím. Málokdo touží stát se zabijákem, ale málokdo odmítne zabíjet. Bez konce táhne zlo dějinami. Vozy po zablácených pěšinách. Nevím, zda porozumět zlu činí člověka jasnozřivějším. Nevím, zda jej to činí silnějším v očekávání smrti. Vím jen jedno: na svou vlastní čekám klidně, odevzdaně a bez lítosti.


19. března

Na schůzi přišlo méně lidí než obvykle. Zeffirino ani Gorand nepřišli. Francouzů chybělo patnáct nebo dvacet a Němců ještě víc. Nejvíc bylo Italů.

Dumas si vzal slovo a prohlásil, že pokud on a jeho přátelé kandidovali do prezidia, bylo to proto, aby se pokusili zachránit, co se ještě zachránit dá. Že on a jeho přátelé vypracovali čestné prohlášení, které bude muset každý podepsat, než se vydáme na cestu po souši. Ti, kteří neumějí psát, zplnomocní někoho jiného. O všech záležitostech že bude rozhodovat veřejné hlasování bez ohledu na to, zda probíraná otázka byla nebo ne zapsána na programu dne. V případě rovnosti hlasů se bude losovat. Dále že navrhují, aby účast na schůzích byla napříště opravdu povinná, aby nikdo nemohl říkat, že nevěděl, na čem jsme se dohodli. Pokud se někdo na schůzi nedostaví a nebude mít závažný důvod (choroba), nedostane druhý den najíst. Napodruhé že bude čtyřiadvacet hodin izolován od kolektivu, napotřetí vyloučen z osady. A řekl: Ať žije svobodná osada Fraternitas, ať žije bratrství mezi národy, děkuji vám.

Dumasova řeč trvala dlouho, protože já musel všechno překládat do italštiny a po mně ještě Agottani do němčiny. Když jsme skončili, bylo chvíli ticho a nikdo si nebral slovo. Nakonec se přihlásil Desmarie a řekl, že jemu osobně připadají návrhy rovnostářů podnětné, ovšem s tou výhradou, že budou platit jen do té doby, než dorazíme do osady, pak že budou v plném rozsahu platit Stanovy navržené Starším bratrem a všechny případné zásahy nebo úpravy s ním budou muset být předem konzultovány. Nato řekl Decio, že nechce předbíhat událostem, ale všechno konzultovat se Starším bratrem že je nereálné, protože osadu navštívil zatím jenom jednou a psát mu o všem do Evropy a čekat na odpověď není dost dobře možné. A že koneckonců v osadě budeme žít my a domluvit se musíme mezi sebou. Nato řekl Dumas, že tohle řešit je opravdu předčasné a že jde o to, vtisknout nějaký řád kolektivu teď a ne za měsíc. Decio prohlásil, že se mu nelíbí to s tím jídlem, že odpírat lidem jídlo je nedůstojné. Dumas řekl, že o tom lze samozřejmě diskutovat, ale ne moc dlouho, protože jinak se zase k ničemu nedostaneme. Domenico navrhl, aby v tom případě byli vyloučeni rovnou, ale dostali najíst. Argia se zeptala, jestli se za chorobu bude považovat, když budou mít ženy měsíčky. Dumas řekl, že takhle podrobně se tím nezabývali, ale to že je možné řešit případ od případu. Přihlásil se nějaký Němec a řekl, že jeho žena je náměsíčná. Dumas řekl, že neví, jak to souvisí. Němec odpověděl, že myslel, že o tom mluvila ta italská dáma. Argia řekla, že není žádná dáma. Agottani řekl, že Němec o žádné dámě nemluvil, že neřekl dáme, ale frau, a to že znamená jakákoli žena, to on že to přeložil jako signora. Argia řekla, že to, že není žádná dáma, ještě neznamená, že je jakákoli žena. A že se ptala za všechny ženy, i německé. Dumas řekl, že Argii už odpověděl, a Umberto řekl, že když mají ženy měsíčky, mají zůstat doma, protože je to lepší pro všechny a nejenom pro ně. Němec řekl, že se italské frau nijak nechtěl dotknout, a Cattina řekla, že je to typická mužská poznámka. Němec řekl, že neví, co je na tom typicky mužského, a Umberto řekl, ať si z toho nic nedělá. Cattina řekla, že to nemyslela na něho, ale na Umberta, a Umberto řekl Co jsem vám říkal, a zasmál se. Já už chvíli nepřekládal a Dumas se mě zeptal, o čem s Němci mluvíme a co je na jeho odpovědi k smíchu, že by se taky rád zasmál. Řekl jsem, že došlo k nedorozumění a to že vedlo ke komickému účinku. Dumas řekl Ach tak, ale tvářil se rozladěně, a Roland Allegret řekl, že když jsme se všichni dosyta nasmáli, snad abychom se vrátili k důležitějším věcem.


Anglicky

Francouzsky

Italsky


© Patrik Ouředník