Rok 1989 a česká literatura

Publié le pátek  25. prosince 2015
Mis à jour le úterý  25. prosince 2018

Rok 1989 a česká literatura

Host, 6, 2003; knižně in Svobodný prostor jazyka, Torst, Praha 2013.

Odpověď na anketní otázku „Jak se v posledních třinácti
letech změnilo postavení a funkce literatury?“


Vaše otázka předurčuje odpověď; tážete-li se, jak se změnilo to či ono, předpokládáte apriorně, že se ono to či ono vskutku změnilo. Výchozí bod, od něhož se předpokládaná změna předpokládaně odvíjí, tu ztělesňuje historický letopočet, což signalizuje (předpokládá), že literatura, či přesněji její funkce je organickou součástí životního stylu společnosti, proměnlivého v rámci toho kterého historického kontextu. Otěhotní-li dotyčná společnost dějinnou událostí, porodí novou nebo alespoň modifikovanou funkci literatury.

To všechno je na mě přespříliš složité; já žiji v blahém domnění, že funkce literatury je táž už pět a půl tisíce let.

Co se pak jejího postavení týče (máme-li na mysli vliv spíše než stav) – hovořit o vlivu literatury na společenské dění mi odjakživa přišlo podezřelé. Dvě základní aktivity vyplývající z procesu zvaného literatura, psaní a čtení, jsou činnosti veskrze soukromé; stejně soukromě vnímáme i zprostředkujícího činitele mezi jedním a druhým, to jest objekt, kterému říkáme kniha. Z množiny soukromých prožitků může zajisté vzniknout cosi kolektivnějšího, podobně jako je tomu kupříkladu u zednářů nebo filatelistů. Literatura, zednářství a filatelie mají přinejmenším jedno společné: umožňují zasvěcencům komunikovat v předem stanoveném systému odkazů a nevyřčeností. Což je velice příjemné a libé – ale o ničem dalším to nevypovídá.