Co že jest Šmírbuch?

Bivoj Šťáhlav

Mladý svět, 32, 1994

Nahrávkou královskou bylť nám nevlídný dotaz, co že jest vlastně onen Šmírbuch, o němž zmiňujeme se v souvislosti s p. Ouředníkem ve Slovništi v Mladém světě číslo 28, a proč že by měl býti slavným, když tazatel o něm neví ničeho. A! Vydání této bichle v roce předloňském bylo z pohledu našeho beze sporů nejzáslužnějším počinem nakladatelského domu Ivo Železný. Ne-li jediným záslužným. Slovník tento prvý češtiny divoké, krvomasité a výtržné zapůsobil coby dynamitová trhavina na trhu slovníkovém. Jako prvý ukázal bohatost mateřštiny naší v oblasti slov, jichž člověk vybraných mravů obvykle neužívá, a pokud, tedy rozhodně nikoli před dámou. Neodoláme pokušení k bezostyšnému vybagrování, vyčórování, vychmátnutí a vejškrábnutí, soudíce totiž, že příklad lepší je než výklad. Příležitost, jež, jak známo, dělá zloděje, dává nám ostatně spisovatel p. Patrik Ouředník sám, uvozuje každou literu větou přísně spisovnou a překladem jejím. Čtěte a radujte se vy, kdož jste ocenili ondyno naši Oslavu řeči nízké:

Daří se mi nevalně. Pošramotili mi obličej a nadto mi odcizili šatstvo. →

Je to poschlý. Z rypáku pugét a eště mi mázli kornout.

Přišel za mnou a usedl domnívaje se, že ze mne vymámí nějaké peníze, avšak zmýlil se. Ničema lakotná. Peněz má víc než dost, a přitom se snaží vzbudit dojem, že nemá téměř žádné prostředky k živobytí. Ostatně než to vešlo ve všeobecnou známost, vymámil peníze z kdekoho. →

Se přisunul, spustil dráp, a že mě loupne. Jenomže to se švihnul, uzgřivec. Každý ráno přehazuje na půdě pětikila vidlema a bude házet bludy, že je na niti. Taky než se to propíchlo, podojil co moh.

Tu gramofonovou desku od něj obdržím, i kdybych byl za tím účelem nucen uštědřit mu energický políček. →

Tu fošnu z něj vydoluju i dybysem mu měl nabourat zpěvník že mu kelčáky vodejdou šestrem.