Nenalezitelný jazyk

Literární noviny, 31, 1997

Ouředník je fundovaným průvodcem dějinami vnímání jazyka. Vracíme se s ním až ke starozákonním kořenům a hledáme ztracený božský jazyk, jímž se hovořilo v ráji a jenž je Bohu nejmilejší. Je to hebrejština? Či snad holandština? Gaelština, toskánština nebo čeština, jak to tvrdili například Pešina, Rosa či Balbín? Teorií je mnoho – a snad každý z evropských národů trvdí, že právě jeho jazyk je oním vyvoleným.

Hledání „edenského jazyka“, jehož nalezení by pro mnohé filosofy a teology znamenalo možnost návratu do ráje, se proměnilo v 16. a 17. století v hledání jednotného, všem srozumitelného „ideálního jazyka“, o jehož vytvoření se pokoušela celá řada myslitelů, mezi nimi i Komenský. Toto pojetí se mění s nástupem osvícenství a s příklonem ke komparativním metodám, s jejichž pomocí je hledán jazyk kořenný, prajazyk, a je nacházen v „indoevropštině“. Devatenáctým stoletím náš průvodce svůj výklad končí, protože „krátce nato nastoupili strukturalisté a bylo po legraci“.

Způsobem přístupu k jazyku a zpracováním látky poukázal Ouředník na možné, dosud neprobádané cesty, jimiž se lze ubírat i ve zkoumání historie našeho jazyka.

MaV