Ouředníkův černý humor a jazyková hra

Kult 11, 2004

Básník a lingvista Patrik Ouředník napsal mimo jiné slovníkovou publikaci Šmírbuch jazyka českého a přeložil knihu Raymonda Queneaua Stylistická cvičení. Není tedy divu, že jeho poezie vyniká stylistickou zručností a lehkostí, která však netvoří samoúčelnou prázdnou formu určenou k obdivu. Naopak je to rys Ouředníkova autorského výrazu, bez nějž by jeho tvorba ztratila onu příjemnou a lehce dráždivou jiskřivost. Taková je i nedávno vydaná sbírka Dům bosého (Paseka, 2004) v níž jsou zařazeny básně již publikované i zcela nové.

Recepce Ouředníkových textů má trochu dobrodružný nádech. Pro poučeného čtenáře je však lahůdkou převalovat si na jazyku i v hlavě rozmanité plody bohatého autorova slovníku. Básník místy sahá k výrazům dnešní mluvě velmi vzdáleným – často připomene řeč doby národního obrození. Druhý pól zase tvoří výrazivo jazykově jednoduché až strohé, místy na hranici vulgárnosti. S formální stránkou koresponduje i ta obsahová. Střídají se vedle sebe polohy vrcholně poetické se všedními. Autor se tak vypořádává s realitou, která se zde střetá s absurdnem. Své nezanedbatelné místo má proto i Ouředníkův černý humor. Nutno uznat, že se autor nezdráhá zavtipkovat si i na vlastní účet. Tragédie se ocitá na hranici s fraškou. Skrze tento úhel nahlíží čtenář na pokřivenost mezilidských vztahů, na bezcitnost a pohodlně usídlenou nudu v lidských příbytcích. Zvlášť přesvědčivý je jeden ze závěrečných textů sbírky nazvaný různé ččl (ze zápisků lékaře), který sestává ze záznamů z lékařského věstníku. Jeden bizarní obraz smrti stíhá druhý. Otrlost, kterou získáváme z denních zpráv nás vycvičila do stavu naprosté bezvzrušivosti.

(mrk)