Fučík, koksa, jezlonec! Patrik Ouředník oživuje „slova v zapomenutí daná“
Radim Kopáč
Týdeník Rozhlas, 8, 2022
Patrik Ouředník se od beletrie zas jednou přesunul k lexikografii.
Třiatřicet let poté, co vydal v pařížské Revui K svůj legendární Šmírbuch jazyka českého, vyslal za českým čtenářem knihu příbuzného typu: Slova v zapomenutí daná, dvousetstránkový slovář pro obecný i neobecný lid (vydal Volvox Globator). Pokud šel Šmírbuch po argotu, slangu a vůbec všech těch polohách nekonvenční češtiny, jak stojí v podtitulu, pak Slova si berou na paškál tu složku jazyka, která ve vývojovém obrábění národní řeči nedostala šanci a skončila mimo hru – tedy mimo kánon, potřebné slovníky, a tím pádem i mimo běžnou, všednodenní mluvu.
Ouředník sebral do své práce, jak prozrazuje rejstřík, nějakých osmnáct set slov, přičemž bral zhruba od poslední třetiny osmnáctého po první třetinu dvacátého století; zleva J. V. Pohl, zprava J. Hron Metánovský. Tedy těžiště v obrozenských časech, kdy se čeština překotně vyvíjela, bujela skládáním, množila se odvozováním a rostla vymýšlením úžasných novotvarů.
Čtenáře z toho skoro jímá hanba: povědomé mu je maximálně tak každé dvacáté slovo. Možná bradýř, klapkobřinkostroj, koksa, tenýrokule, křičičech anebo chybně zatracený bleskosvod, ale co takové výrazy jako žehroň, jezlonec, ohniozeď nebo chraňokapka? Něco je pak sice povědomé, ale znamená nejspíš něco jiného, třeba klíma, fučík nebo krkonoš. Každopádně skoro vždycky je v tom nějaká ta komika, nejčastěji absurdní. A pak samozřejmě taky trocha nostalgické poezie. Jistě i díky Ouředníkovým stručným, ale řízným komentářům, často bohatším o úryvky z původních textů.
Ta kniha ale ve finále říká ještě něco. To samé, co čtvero Wernischových monumentálních quodlibetů z „jiné literatury“. Těm, co tady dělali dějiny, a určitě nejenom ty literární, nešlo vždycky čistě o věc; častokrát se nechali ochotně strhnout k nejrůznějším mocenským tanečkům kolem, kde nebyla nouze o přemrštěnou pochvalu stejně jako kruté zatracení. Těm prvním patří dneska veškerá akademická sláva, ti druzí pak trpně čekají, až je ze stoupy vytáhne na světlo jako milou raritu a možná i trochu výčitku nějaký ten Ivan Wernisch – anebo Patrik Ouředník.