Stručné dějiny dvacátého věku

(nyk)

Večerník Praha, 29. 7. 2002

Ačkoliv je Patrik Ouředník napůl Francouz a žije už hezkou řádku let v Paříži, píše česky. Vydal dokonce slovník nekonvenční češtiny: Šmírbuch jazyka českého. A přece měla největší úspěch v české společnosti jeho drobná knížka o dějinách dvacátého století, kterou autor nazval Europeana (vydala Paseka). Marně byste ovšem čekali chronologický výčet událostí nebo jejich výklad. Autor začíná takto: „Američané, kteří v roce 1944 padli v Normandii, byli urostlí chlapci a měřili v průměru 173 cm, a kdyby se nakladli jeden za druhého, chodidla k temenům hlav, měřili by dohromady 38 kilometrů.“ Autor tedy nezačíná takříkajíc od začátku, ale vpadá rovnou do prostředka století a do války. Půvab té knížky není jen v takových nahodilých detailech, ale v protikladných názorech a myšlenkách filozofů, vědců, umělců, věřících i nevěřících, vynálezců a politiků. Ouředník dokáže opravdu kouzlit s jazykem, takže všechny obrazy, které nám předkládá, nás mají spíš pobavit než poučit. A přece při tom lehkém tónu, který v nás vyvolává veselí, nám najednou zatrne – kolikrát se jen autor vrací k nacismu a komunismu. Nehodnotí je, jen trousí poznámky, co o nich kdo soudí, jakoby mimochodem uvádí konkrétní hrůzná fakta. A tak si na přeskáčku uvědomíme, co všechno se ve dvacátém století dělo, od jeho začátku, kdy se uskutečňovaly lidské sny a vznikaly úžasné vynálezy, až po zánik dějin na jeho konci, jak ho vyhlásil jeden filozof. Směšné se objevilo vedle tragického, malé vedle velkého, dobré vedle špatného. A je na čtenáři, aby to dokázal od sebe oddělit, i když ve skutečnosti je to také všechno smícháno dohromady.