Jak se mele pantem, potřetí
Jan Nejedlý

Portál české literatury / Aktuality, 4. 7. 2005

Nakladatelství Paseka připravilo v edici Smil další pozoruhodnou reedici – rozšířené a doplněné vydání “slovníku nekonvenční češtiny” čili Šmírbuchu jazyka českého od Patrika Ouředníka. Šestnáct tisíc výrazů z argotu, slangu či prostě rozverně hovorové mluvy dokazuje, jak je český lid vynalézavý, vtipný a hravý. Alespoň co se týče mletí pantem.
Poprvé vyšel Šmírbuch roku 1988 v Paříži. Spisovatel, překladatel a svérázný lexikograf Ouředník se v exilu nemusel obávat cenzury, a tak jeho čtivě koncipovaný lexikon suverénně překonal všechny domácí pokusy o zmapování “nemyté a nečesané” slovní zásoby. Druhé, už tuzemské vydání (1992) učinilo z knihy nejen v kruzích vzdělanců počin takřka kultovní. A jaké změny přináší vydání nynější?

Byla posunuta hranice pro sběr materiálu (1945–1989), kniha pozměnila grafiku a částečně i uspořádání, heslář narostl o tisícovku nových výrazů. Spíše než o radikální tematický nárůst jde však o zpřesnění stávajících hesel a jejich doplnění. Rozšířeny byly např. argotismy kolem karbanu či drog (viz třeba jonatán = joint, molitan = marihuana aj.), u hesla Čech přibyly výrazy z pohledu Romů, řada půvabných slov pochází z oblasti poťouchlé lidové pi/tvořivosti (domov důchodců = senilhaus, osada havranů, metro = podzemnice kolejná, ponožky = závanky atd.). Škoda že u citátů z beletrie už Ouředník uvádí jen autora, ochudil tak svůj slovník o literárně poznávací rozměr. Zřejmě předpokládal, že čtenář Šmírbuchu nebude žádný hlupák, tedy dutohlávka sobí, kůň malinovej či čurabela indická…

Šmírbuch jazyka českého se od svého oficiálního uvedení na scénu organicky zařadil do českého písemnictví coby poučná a zároveň zábavná literatura svého druhu – i jako praktická pomůcka. A to nejen pro překladatele či bohemisty, ale též pro spisovatele, novináře nebo reklamní copywritery.