{{Patrik Ouředník: Příhodná chvíle, 1855}}
Petr Zídek
{Lidové noviny}, 15. dubna 2006
----
Básník, prozaik, překladatel, editor a autor slovníků Patrik Ouředník (*1957) má pověst skvělého stylisty a vynalézavého experimentátora s formou. Ve své poslední knize nazvané {Příhodná chvíle, 1855} jí nezůstává nic dlužen. Text otevírá dopis datovaný březnem 1902. Starý italský anarchista v něm líčí své dávné milence svůj život, názory na společnost a především ztroskotání svého dávného projektu: vybudování „experimentální“ svobodné osady ve vnitrozemí Brazílie. V tomto prologu jsou představeny jako autentické svědectví deníky, které měl autor dopisu získat při pátrání, co se s jeho osadou vlastně stalo. První deník, datovaný leden až duben 1855, popisuje plavbu anarchistů z evropských zemí do Brazílie. Druhý – z října 1855 – líčí problémy, s nimiž se osadníci potýkali na místě, a je v knize uveden ve čtyřech různých variacích.
{Příhodná chvíle, 1855} by mohla být úvodem k Ouředníkově nejúspěšnější knize, {Europeanách}. Naivní budování „svobodných osad“, jejichž občané by měli vše – včetně žen – společné, předznamenalo pokusy založit novou společnost, kterých jsme byli svědky ve 20. století. Ouředník se skvělou nadsázkou ukazuje, jak obtížná či skoro nemožná je lidská domluva, pokud odvrhneme všechny konvence. Jeho loď, která míří s vyděděnci z Evropy do Brazílie, je plující babylonskou věží, jejíž pasažéři nemohou najít společnou řeč. To se naplno ukáže v jimi budované osadě Fraternitas, kde místo „svobody“ zavládne nakonec „anarchie“.
{„Avšak krátkodobé trvání osady není důkazem o neuskutečnitelnosti projektu – tak mohou uvažovat jen lidé bez představivosti,“} píše Ouředníkův anarchista v roce 1902. Tu větu by podepsal určitě i Lenin, který tehdy vydal svůj manifest {Co dělat?}.