(L’Amour maladroit, 1905)

Scéna I

ONA a ON vcházejí v řidičských úborech. ONA má na tváři škrabošku.

ONA
Porucha!

ON
Porucha!

OBA
Ó porucha!
Vozatajů zoufanlivost!
Bezútěcha, dišperace!
Kletby hrozné, lítá zlost,
šmytec,
konec štace.
Beznaděj a proklínání,
spílání a hrozeblání.
Však my,
ó my,
převeliké díkůvzdání
slavíme.
Ó porucho!
Drahá porucho!
Strašlivá rychlost,
děsný prach
bránil nám v sladkých líbánkách.
Avšak porucha,
šťastná porucha
nám pod kola
mocný klacek
vhodila.
Lásky plných třicet minut
před námi se otvírá.

ON
Odhoď tu masku, jež skrývá ti tvář,
zrakem svým zářným chci hltat tu zář.
Již plných šest hodin nezřel jsem tvou líc,
chci ji zřít
o to víc,
o to víc.

ONA
Porucho, ó, porucho!
Zmiz,
škrabucho!

Odhodí škrabošku.

ON
Nadarmo hledal jsem
zrakem svým ohnivým
ohnivý tvůj zrak,
podelbí tvé
či pokmasák.

Políbí ji na pokmasák.

ONA
S tím vaším divným watermanem
byl jste, můj milý, odpudivý
málem.
Však nyní
přišel čas
pohladit váš
bujný vlas.

Objevuje kožní skvrnu na tváři.

Ach!
Vaší levou tváří
temně rudě září
malá
chloasma!
Piha, pěha, skvrnka, flíček,
znaménko krásy!

OBA
Porucha, ó porucha,
jaké blaho pro ducha!

ON
Jak šťasten jsem nyní, kdy porucha, ó porucha, zkrátila nám čekání. Ó! Sami! Jsme sami!

ONA
Sami!

ON
Stařeček vinohradník, jenž poskytl nám přístřeší, odešel spěchaje pro vodu, jež se vozatajům zazdála nezbytnou.

ONA
Hu! Dávej pozor! S ničím nehýbej! Nesahej na nic! Stařeček vinohradník pravil, že je to jeho nejlepší pokoj. Pomysli! Jediný nejlepší pokoj v celém domě!

ON
Ó ano! Buďme ohleduplní!

ONA
Naštěstí ani smítko prachu nehyzdí naše škrpále.

ON
Sami! Konečně sami! Drahá! Budu moci ti říci, jak závratné štěstí prožívám. Jak šťasten jsem, že jsem tě unesl. Jak jsi delikátní! Jak šarmantní! Zdá se mi, jako bych tě dnes zřel poprvé!

ONA
Můj drahý!

ON (dívá se z okna)
Jak skvostné počasí! Jaká scenérie pro naši lásku! Slunce a rozkvetlý sad! Ach! Viz stařečka!

ONA
Kdeže?

ON
Tamhle u napajedla.

ONA
Že ale vypadá pitomě v tom svém směšném hábí a nemožných křampetlích!

ON
Venkovský kroj.

ONA
Mám raději tvůj. To je od ...........?

ON
Jiné zásadně nenosím.

ONA
A ke všemu má hrb!

ON
To nás čeká všechny.

ONA
Ó nikoli! Ty zůstaneš štíhlý, vzpřímený, zářící! Zbožňuji distingované muže!

ON
Chudák stařeček!

ONA
He?

ON
Mám strach, že spadne z toho prkna. Takové úzké prkno! Víš co? Pospíším jemu na pomoc! Políbí ji. O to rychleji odejde. Miláčku! Odběhne.

Scéna II

ONA
Celá se chvěji. Bojím se. Je k zulíbání! Má láska! Voní po růžích. Ach! Zbožňuji parfémy. Tají se mi při nich dech. A ta krásná cesta! Puf, puf, puf, auto je dobrý duch, po cestách chvátá, do kopců pílí, lesů a strání. Ó ano, byla to krásná cesta. Ha! Jsem tak netrpělivá! Co poví mi? Jaká něžná slůvka bude mi šeptati? Ach! Je pryč již deset minut. Deset minut! Jaké hezké hodiny s porcelánovými andělíčky. Má lásko! Pospěš! Hořím nedočkavostí!

Vejde ON, zmáčený a špinavý.

Scéna III

ONA
Ha! Nebesa! Ó! Je zde! Hu!

ON
Je to tak!
Já zaplatil draze
stařečkovi v snaze
pomoci.
Spadl jsem do vody!

ONA
Snad se mi to jen zdá!

ON
Do vody z napajedla!

ONA
Do vody z napajedla, ze kterého, ach! voli ji vypili?

ON
Než napajedlo
říci spíše
by se mělo
žumpa.
Poznal jsem z ní velkou část,
strávil jsem v ní totiž
drahný čas.

ONA
Ó!

ON
V té žumpě
dělo se
věcí
přemnoho.
Hrnců pár,
starých bot,
ropuší
slizký pot
verbeže
všeliké!
Hemžení
podvodné,
páření
přechodné
v té vodě
dálo se,
v té vodě
tajemné!
Pulci, žáby, kačeři,
humřice,
šakali!
Jabka, hrušky, moruše,
kocouři
bez duše!
Já totiž viděl vše
a o všem nyní vím.

ONA
Nespím. Bdím.

ON
Rád bych vám ještě řek’,
že v té vodě
nalezl jsem též...

ONA
Fuj, fuj, fuj.
Hádám
něco málo blech.

ON
Úplně zrezivělý plech.
A též si vzpomínám
na jeden chcíplý pes.
Připlaval,
hlídací,
než bys řek’ švec.
Plaval on věru zdařile,
hleděl však notně vyžile.
Z čehož jsem usoudil,
že ten pes nežije!
Byl to zjevně
mrtvý pes.

ONA
Fí! Hrůza! Kdo by to snes’!

ON (šátrá bezděčně v kapse a vytáhne porcelánové ucho od džbánu)
Hle! Ucho!
Co důkaz
mých nevšedních zážitků
přijměte, prosím,
toto ucho.
Kde dlí jeho pán,
nevím sám,
však šťasten jsem,
že ho mám.
Je to vzácný, milý dar.
Což není život pouhý zmar?

ONA
Ó! To je příliš! Jděte pryč! Jste směšný až k pláči!

ON
Ach! To je ona krůpěj, která džbán zmáčí!

ONA
Jdětě!

ON
Stařeček vinohradník je velmi zarmoucen. Slíbil mi čisté šatstvo, než uschne mi mé.

ONA
Ano! Jděte se převléci! Páchnete!

ON
Ubohý stařeček!

ONA
Kliď se! Vem tě ďas!

ON
Již spěchám! Kvapí čas!

Odejde.

***