Česká kultura: jak to vidí satrapové

Publié le pondělí  20. prosince 2021
Mis à jour le středa  20. prosince 2023

Česká kultura: jak to vidí satrapové

Patrik Ouředník

Orientace, Lidové noviny, 4. 3. 2017

Jak malebná je česká politická scéna! Rozšafný cynismus aktérů Zemanovy generace je zvolna nahrazován arogancí kulturních analfabetů generací následujících, know-how idiotů, kteří bujaře obsazují vedoucí místa ve školství a kultuře. Literárním předchůdcem je jim Plovací Sval ze Skutků a názorů dr. Faustrolla, patafyzika, a dějištěm jejich činů ostrov Hovnivec.

  • „Maják ostrova Hovnivce je temný, podzemní, a napájí se výhradně hmotou, která je podstatou ostrova. Je to baronova duše: vychází mu z úst a baron ji vypouští olověnou trubičkou.“

Jak upřesňují stanovy, česká centra v zahraničí jsou povolána k „prosazování české kultury na mezinárodním poli“ a napomáhat tak ke zvýšení, ve skutečnosti spíše uchování zbytků čím dál pošramocenější prestiže země zvané Česká republika – jinými slovy přesvědčit svět o tom, že ne všichni Češi jsou zloději per či kymácející se opilci. Nad dotyčnými centry bdí orgán zvaný Generální ředitelství českých center v zahraničí, jemuž vládne neméně generální ředitel. Posledně jmenovaný – takto bývalý zaměstnanec Vodohospodářských zařízení v Šumperku, ex-manažer cestovního ruchu v Jeseníkách a odborník „v oblasti nastavování procesů řízení organizace“ (sic) –, přišel se zajímavou novinkou: nač nutit kandidáty na post ředitele zahraničního centra procházet výběrovým řízením a přidělávat tak práci nějakým komisím? Napříště nebude ničeho takového zapotřebí: pan generální posoudí vhodnost kandidáta dle vlastního uvážení. Nové pravidlo platí nadto retrográdně – lidé, kteří případně konkurzem vítězně prošli a čekají na formální potvrzení své nové funkce, mohou být odsunuti ve prospěch jiných, kteří žádný konkurz jaktěživ neabsolvovali, případně, viz níže, u něho propadli. Pan generální k tomu podotýká, že jakožto generálnímu řediteli Generálního ředitelství mu rozhodnutí nějaké komise může být ukradené, neboť generální ředitel si na Generálním ředitelství dělá, co chce. Že v demokratickém prostoru je podobný postoj jednoduše nemyslitelný, pana generálního netrápí: jeho demokracie kráčí svou vlastní cestou.

  • „Plovací Sval například nazýval záchrannou vestu ‚plovacím měchýřem opatřeným nápisem‘.“

Tak se stalo, že jeden z mála, v jehož přítomnosti mohl člověk na okamžik podlehnout sympatické iluzi, že Češi jsou národ kulturní a civilizovaný, chargé de direction Českého centra v Paříži, který loni úspěšně prošel výběrovým řízením na řádný post ředitele, obdržel od pana generálního výpověď „z důvodu nadbytečnosti“ (sic) a byl nahrazen „specialistou pro inovace“ (sic), na organizačně-kulturním poli nicméně dosud panicem, který shodou okolností absolvoval týž konkurz – neúspěšně. Pan generální tak rozhodl – opomíjeje jaksi mimochodem, že nadbytečný rovná se přesahující žádoucí n. potřebný počet – a nadbytečného že nelze tudíž nahradit, aniž by tím nevznikla nová nadbytečnost, jež si bude žádat nové intervence pana generálního, a takto ad infinitum do skonání věků. Ale proč by generální ředitel Generálního ředitelství českých center v zahraničí měl umět česky? Novarum rerum nobis nascitur ordo, kterak je známo lidem gramotným; a napříště nám budou vládnout satrapové snící o „novém nastavování vnitřních řídicích procesů“ (sic), o „startování měkké vnitřní komunikace“ (sic) a možno předpokládat i o optimizaci podrazů prizmatem horizontální současnosti.

  • „Toho dne, kdy Plovacího Svala oženili, pocítil sice, že manželka je k němu povolná, ale nedozvěděl se, je-li panna.“

Zákrok pana generálního – jehož rolí je dle jeho vlastních slov „usilování o co nejlepší jméno České republiky ve světě“ – vyvolal neprodleně užaslou reakci ze strany skupiny čechofonních vědců a univerzitních pedagogů, dosavadních spolupracovníků Českého centra, kteří si kladou otázku, zda pan generální má všech pět pohromadě; o své pochybnosti se podělili v otevřeném dopise s novým českým velvyslancem. Ač důvěrní znalci Česka, zdráhají se pochopit, že české kulturní kotlině vládne dnes nová síla, nezatížená vetchozubými schématy minulosti, přívrženkyně smělých experimentů a „východisek z artikulovaných vizí“ (sic).

Dodejme, že k původní osmičlenné skupině signatářů se během následujících dvou týdnů připojilo na 160 intelektuálů. S co nejlepším jménem České republiky ve světě to zkrátka vypadá dost bledě; jediné, čeho pan generální dosáhl, je velkolepá ostuda a ochromení činnosti centra.

„Mým cílem je rozhýbat Česká centra a takříkajíc vnést do činnosti nový vítr,“ pravil pan generální u příležitosti svého nástupu do funkce v červenci 2016. Za daného stavu by nám bylo zatěžko odpustit si laciný vtípek: zatím do ní vnesl jen truchlivé větry.


Navigation

Articles de la rubrique